Začátek: Na přezletickém hřišti se tradičně druhý víkend v červenci konal a snad i další roky bude konat Memoriál Emana Javornického, který v letošním roce po dlouhé době opět vyhrálo mužstvo SK RSC Přezletice. Po tomto třináctém ročníku turnaje se v místní hospodě při rozhovorech nad zlatavým mokem domluvilo několik hráčů a nadšenců a dali dohromady tým SK RSC Přezletice, který se s malou protekcí dostal do seznamu mužstev hanspaulské ligy v malé kopané. Všichni hráči jsou nebo byli občany Přezletic až na jediného, což se projevilo v přístupu k zápasům. Sídlem mužstva se stala hospoda Na náměstí, kde byla vyvěšena nástěnka s tabulkou a rozpisem zápasů. Z každého zápasu bylo vypracované hodnocení s pozvánkou na další utkání, zápis byl k nahlédnutí a dostupný všem návštěvníkům hospody. Mužstvo Přezletic nastupuje v dresech, které si nechali ušít na míru. Barvy dresů jsou žluté s modrými rukávy, na prsou jsou tři švédské modré korunky a na zádech nad modrým číslem je nápis SK RSC a pod číslem pak Přezletice, k tomu jsou ještě modré trenýrky. Každý hráč měl svoje číslo dresu pro celou sezónu a také pro další sezóny čísla zůstanou. Tréninků se na podzim zúčastňovalo deset až patnáct hráčů a deset až dvanáct hráčů chodilo na každý zápas.V trénincích bylo pokračováno celý podzim a v zimních měsících se příprava přesunula do sálu ve Sluhách i při těchto trénincích je účast kolem deseti hráčů. Soupiska hráčů s čísly dresu v závorce pro podzimní sezónu byla následující : Budař M.(2), Černý J.(8), Doležal M.(9), Dufek P.(88), Dvořák J.(15), Horák Z.(99), Horálek J.(0), Medřický J.(10), Macho M.(44), Novotný R.(58), Panocha P.(5), Říha T.(55), Slavata D.(77), Slavata L.(17), Slunéčko J.(13), Studecký R.(1), Šulc M.(66), Švec M.(11), Švec M.ml.(7) a Vrba D(33).

Hráči: Našich jedenácti zápasů tj. přibližně 660 minut hry se aktivně zúčastnilo celkem 16 hráčů, někteří hráli jen několik málo minut (Horák), ale pouze dva hráči nastoupili ve všech jedenácti (Horálek, Panocha). Ovšem všichni se snažili držet přezletické barvy na výsluní. Každý soupeř měl jiný styl hry, proto i některé výsledky jsou z kategorie překvapujících. V našem mužstvu bylo i několik smolařů, kteří nedokázali dát gól ani do prázdné či poloprázdné branky (Doležal, Dufek, Medřický), dokonce jsme neproměnili penaltu (Horálek), ale mrzí i množství nastřelených tyčí, kterých bylo více než nastřílených gólů. Některé naše akce měly hlavu a patu, míč šel na jeden dotek z nohy na nohu. Bohužel v několika prvních zápasech se projevila nesehranost a rozdílné názory na rozestavění hráčů či zakončení akcí a ty vedly k malým či větším ústním výměnám, které mužstvu nepomáhaly, ale spíše odvracely pozornost od hry. V našem mužstvu bylo také několik rychlíků, kteří soupeřům hodně znepříjemňovali hru (Slunéčko, Vrba, Slavata D.). Někteří hráči se nemohli zúčastnit všech zápasů s ohledem na své zaměstnání (Macho, Slavata L., Studecký) nebo příslušnost do mužstva ve velké kopané (Slunéčko, Švec). Z předcházejících propočtů je vidět, že pouze čtyři hráči si vůbec nekopli do míče v těchto jedenácti zápasech a to z různých důvodů. Jeden byl svou prací po celý podzim tak zahlcen, že čas mu nedovolil se zúčastnit (Dvořák), druhý byl zraněn natolik, že po vyléčení již nenašel odvahu nastoupit (Šulc), třetí byl zvolen za nehrajícího manažera mužstva, což mu zcela vyhovovalo (Novotný) a čtvrtý se nemohl zúčastnit aktivně hry z důvodu nižšího věku než který předepisují pravidla (Švec M.ml).

Brankáři: V našem mužstvu byli dle soupisky pouze dva brankáři, kteří jak se později ukázalo byli vyrovnaní ve svých výkonech a tak se pravidelně střídali. Studecký chytal v šesti zápasech a udržel jedenkrát čisté konto, ale čelil mnoha nebezpečným útokům a střelám z blízka. Na něho vyšli oba soupeři, kteří se s námi nakonec utkali o postupové místa. Říha chytal pouze v pěti zápasech, ale udržel čistý štít hned ve třech z nich. I on chytil několik nebezpečných střel a jedenkrát byl dokonce míčem sestřelen tvrdou ránou z blízka do obličeje. Říha v několika zápasech také hrál a jedenkrát se dokonce zapsal do střelecké listiny.

Zranění: Ani našemu mužstvu se v této sezóně nevyhnula zranění a tak jsme nikdy nemohli hrát všichni. Ani prvního zápasu jsme se již neúčastnili kompletní, protože první zranění přišli již při trénincích (Doležal, Slavata D. a L., Šulc, Vrba). Do některých zápasů jsme nastupovali spíše jako lazaret, každý druhý hráč měl zavázaný nebo stažený kousek nohy, ať to byl kotník či koleno. Celou sezónu jsme měli jedno zranění zápěstí (Panocha), se kterým se dalo hrát, ale nedaly se házet auty. V jednom zápase si soupeř stěžoval na sádrovou dlahu a tak se ruka musela pouze stahovat. Z několika zápasů jsme si odnesli pěknou řádku všemi barvami hrající modřiny,  pohmožděniny, odřeniny a zranění (Doležal, Medřický, Macho, Vrba).

Branky: Mužstvo SK RSC Přezletice nastřílelo celkem 44 branek soupeřům a při tom obdrželo pouze 9. Mezi všemi mužstvy v 8.lize jsme se zařadili na přední místa v počtu nejméně obdržených branek, ale v počtu nastřílených branek jsme byli až někde uprostřed, nejlepší mužstva nastřílela přes 80 branek.. Na střelbě branek se podílelo 12 hráčů, ale nejlepšími střelci v tomto mužstvu byli Horálek se 14 vstřelenými brankami a Budař s 11 brankami. Několik našich branek lze zařadit do kategorie kuriózních, např. branka přímo z autového vhazování s tečí brankáře (Macho), jediná branka našeho mužstva hlavou (Černý), několik branek z rohu nebo z půlící čáry, jedna branka padla z pokutového kopu (Švec). Pouze čtyři naši hráči zůstali bez zápisu to listiny střelců (Doležal, Horák, Slavata L. a Studecký). Za zveřejnění stojí také branky, kterým jsme nedokázali zabránit, dvě branky po špatné dohodě obrany a brankáře, dvě nebo tři po teči obránců, dvakrát měl brankář zcela zakrytý výhled a nestačil na střelu reagovat včas. Konečné skóre je však pro naše mužstvo ještě lepší, protože jedno mužstvo bylo ze soutěže vyloučeno a tak konečné skóre pro naše mužstvo bylo 51:6.

Hřiště: Naše mužstvo hrálo na několika hřištích různých rozměrů i různých povrchů. Byla to hřiště písková, škvárová, bahnitá a jedno s velkými kalužemi před brankami, není asi třeba zveřejňovat, jak moc byla hrbolatá a nerovná, prostě nevyzpytatelná. Několik prvních zápasů bylo na prašných površích, pak následovalo pár na mokrých a poslední zápas byl pro změnu na zmrzlém povrchu. Některá hřiště nám přinesla úspěch, radost a hra se nám na nich dařila, některá pouze nutné body, jen jedno nám nepřineslo očekávaný výsledek, i když jsme ani na něm nehráli špatně. Velký vliv na výsledky měly také rozměry branek, které se od sebe na jednotlivých hřištích velice lišily. I naše mužstvo se snaží upravit vlastními silami místní hřiště do rozměrů platné pro tuto soutěž hanspaulské ligy, sice to bude ještě velký kus práce, ale všichni si to přejeme. Již je v jednání zařazení tohoto hřiště do soutěže od podzimu 2000, bylo by to asi jediné alespoň z části travnaté hřiště.

Rozhodčí: V naší soutěži mohou pískat lidé, kteří fotbalu nerozumí a snad ani nikdy nečetli pravidla této hry, ale jsou delegováni svými mužstvy. Pravidla této hry jsou téměř stejná jako v přezletickém turnaji, protože při tvoření pravidel turnaje byly základem. Ale většina rozhodčí se kterými jsme se setkali pískali dobře nebo alespoň zbytečně neovlivňovali hru. Pouze jeden rozhodčí nás asi trochu poškodil neodpískáním dvou zákroků, které měli být potrestány pokutovým kopem nebo vyloučením hráče (brankáře). Tento rozhodčí dosti ovlivnil průběh zmíněného zápasu. I naši zástupci (Švec M.ml, asistent Doležal) museli pískat po dohodě obou soupeřů, protože se na naše utkání nedostavili určení rozhodčí a podle kapitánů pískali velice dobře a neudělali větší chybu. Naše mužstvo nebylo zařazeno do rozpisu rozhodčích pro tuto sezónu, ale v příštích ročnících již tuto povinnost bude muset podstoupit. Nedostaví-li se rozhodčí na zápas je mužstvo trestáno zápornými body a při opakovaném se nedostavení vyloučením respektive přeřazením mužstva do poslední soutěže. 

Diváci: Ke každému zápasu s naším mužstvem jezdili také fanoušci, někteří vybavení švédskou vlajkou a v posledním zápase dokonce trubkami a nehleděli na počasí, což platí hlavně o třech posledních zápasech, kdy šlo někdy až o zdraví, protože teploty se pohybovaly kolem nuly. Celkem se zúčastnilo našich jedenácti zápasů v 8.lize skupiny Q asi 125 fanoušků, což je v průměru více než 11 lidí na jeden zápas a to i zápasů, které se konaly na vzdálených hřištích. Někteří fandili, někteří jen koukali a někteří se nám snažili o přestávce poradit. Děkujeme všem, kteří s námi jezdili, ale hlavně těm, kteří se snažili poradit a pomoci k dosažení velkého snu našeho mužstva (Braciník, Slavata J.).

Kuriozity: Nikdo z našich hráčů neviděl červenou ani žlutou kartu, i když některé zákroky si minimálně o žlutou kartu říkaly (Černý, Panocha, Slavata D., Slunéčko). Jedenkrát však dostal červenou kartu hráč soupeře za nakopnutí našeho útočícího hráče po odehrání balonu. V jednom pro nás již rozhodnutém zápase  se v brance soupeře objevil brankář s malým mobilním telefonem a v klidu si vyřešil svůj osobní problém při hře. Do jednoho zápasu jsme museli změnit barvu dresů na černobílou, protože jsme byli určeni losem jako domácí mužstvo. Dresy jsme měli zapůjčené z velké kopané, abychom neměli téměř stejné barvy jako soupeř, i v tomto zápase jsme nakonec zvítězili. Z našich žlutomodrých švédských dresů však bohužel některým hráčům postupně odpadávaly korunky z přední strany, písmenka a čísla ze zadní strany. A tak v několika posledních zápasech již někteří hráli bez čísla i bez nápisu, někteří hráči si písmenka a čísla přišili. V jiném zápase se pro změnu nevydržel brankář dívat na hru svých spoluhráčů a šel jim pomoci do útoku, což naše mužstvo potrestalo přesnou střelou ze středu hřiště, ale ani po této brance se brankář nevrátil a snažil se rozehrát další protiútok, ale neuspěl a i druhý pokus střely ze středu hřiště skončil v opuštěné brance. Ani čísla na dresech nebyla vždy standardní, když  se rozhlédneme, vidíme na hřišti dresy s číslem 0 a dokonce dres s obrácenou 13, pravidla hry naštěstí nedovolují třímístná čísla.

Hodnocení: Již od začátku podzimní sezóny bylo naším snem a snad i cílem postoupit. Náš cíl a sen se začal pomalu naplňovat od pátého kola, kdy se v čele Q skupiny usadily tři týmy mezi kterými se nakonec rozhodlo. Mužstvo SK RSC Přezletice mělo z 11 odehraných zápasů podzimu celkem 9 vítězství, 1 remízu s mužstvem, které skončilo třetí a 1 prohru s konečným vítězem skupiny, i když i toto mužstvo mělo jednu prohru. Jak se nám povedlo zjistit obě tyto mužstva hrála v předchozích ročnících vyšší soutěže, z kterých byly vyloučeny. Naše mužstvo nakonec skončilo jako druhé, což stačilo k přímému postupu do 7. ligy. Z naší skupiny nakonec postoupily všechny tři vyrovnaná mužstva, protože třetí mužstvo naší skupiny mělo nejvíce bodů ze všech 17 skupin. 

Závěr: Naše mužstvo po první sezóně v této soutěži hned postoupilo do 7.ligy a nyní čeká na jarní los, který by měl být znám již kolem poloviny února. Tento úspěch byl oslaven a řádně zapit v hospodě Na náměstí, která je zatím jediným sponzorem přezletické malé kopané. Veškeré náklady na zapsání mužstva do soutěže, vybavení hráčů, dopravu na zápasy a i úpravu hřiště nesou na svých bedrech pouze hráči. Chtěli bychom tímto poděkovat všem, kteří nás přišli povzbudit a fandit. Doufáme, že i v další sezóně budeme mít nakloněné a věrné fanoušky, kteří s námi budou jezdit na zápasy. V jednání je možnost hrát většinu zápasů jara na blízkém hřišti v Praze 9 - Kbely. Informace o dalších zápasech budou vždy vyvěšeny na nástěnce v hospodě Na náměstí, kde bude přesně uvedeno datum zápasu, místo konání a sraz hráčů a fanoušků.

Sportu zdar a fotbalu dvakrát

Sportovní pokřik týmu SK RSC Přezletice je :

Olé, olé, olé, olé,